tel:
+420 604 988810


jura.holub@seznam.cz




  







   Otřel si dlaní orosené čelo. Ještě jednou zazvonil a couvl zpět na chodník. Červnové slunce se nemilosrdně opíralo do jeho černého obleku, a navíc dostal trému. Tereza vždycky patřila k nejkrásnějším holkám na gymnáziu, přestože bývala poněkud nekonvenční…
   "Ahoj Kájo," usmála se, když vykoukla ze dveří. Uvolnila bezpečnostní řetěz a přes rameno zavolala: "Návštěva!"
   "To je moc hezká čepice," podotkl nepříliš duchaplně. (Nic jiného totiž na sobě neměla.)
   "Arnoštovi se také líbí," odvětila vesele dívka. Sundala si z hlavy bílou plátěnou kšiltovku a prsty si prohrábla své dlouhé temně hnědé vlasy. "Opalovala jsem se na zahradě," dodala na vysvětlenou a pohledem pozvala bývalého spolužáka dál.
   "Já, tož… Růžena, víš, jak jsme byli na srazu? Tak ona mi na tebe dala telefon. A adresu!" drmolil Karel, zatímco se hrnul do obývacího pokoje. Málem zakopl o luxusní vysavač, jenž stál jako pařez uprostřed chlupatého koberce.
   "Jo," přikývla hnědovláska a posadila se na točivou židli u klavíru. "Volala mi, že se asi stavíš."
   Nesměle pohlédl na její nahé štíhlé tělo a velmi tiše se zeptal: "Arnošt, hmm, on není žárlivý?"
   "Ale ne, člověče, vždyť on je ještě dítě!"
   Karel cítil, jak mu spadl kámen ze srdce. Při svých dealerských návštěvách se nejednou stal terčem nepříjemných manželských rozmíšek. "A jak se má Arnoštek?" otázal se srdečně. (Na firemních školeních mu vždy vtloukali do hlavy, že nejdříve musí konverzovat na téma rodina a počasí, aby potenciálního klienta nezastrašil.) "Jak mu jde matematika? A čeština?"
   "Moc ne," uchechtla se kráska. "Ale umí dobře plavat. A je rychlý jako blesk." Prohnula se v zádech jako kočka a mrkla na Karla. "Není ti v tom saku horko?"
   "Hm, prostě já…" vysvětloval rozpačitě, "to je nedorozumění. Já jsem ti přišel nabídnout takový obchod!"
   "Jo, Růža říkala, žes jim na večírku pořád vnucoval nějaké výrobky. Ale i tak tě ráda vidím. Arnošt bude mít taky radost!" Pružně se zvedla se židle, protočila se kolem Karla a sklonila se k televizi pro sedmičku Four Roses. "Dáš si?" zeptala se a napila se z láhve. "Tohle je moje oblíbená značka."
   "Ne, díky. Spíš by mi pomohla káva. Přijel jsem do města už ráno a…"
   Sedla si k němu do křesla. "Jsi velký," poznamenala pochvalně.
   Karel rychle sáhl po svém kufříku a vytáhl z něj jakýsi barevný časopis. "Myslím, že někteří naši spolužáci studovali úplně zbytečně! Nejsou vůbec podnikaví. Dívej, toto je katalog naší firmy…"
   "Kájo, já nic nepotřebuji. Mám svého Arnošta. Dobrou práci v baru. Jsem spokojená a šťastná."
   "… a tady je zboží, které si u nás můžeš koupit za neuvěřitelné ceny. Musíš samozřejmě zaplatit registrační poplatek deset tisíc, avšak dlouhodobě…"
   Políbila ho na zpocený krk. "Mluvíš jako kniha, Kájínku, ale já nechci žádné zboží. Chci tebe!"
   "A - a důležitá informace," koktal dívce mezi ňadra, "za každého nového člena, kterého přivedeš do naší společnosti, dostaneš dva tisíce! Půjčila bys mi papír?"
   "Půjčím ti ručník. Vana je napuštěná," oznámila Tereza mazlivě hlubokým hlasem a upřela na Karla své chytré, příjemně zlé oči.
   "Takže do roka si můžeš našetřit i na nové auto!" pokračoval mladík urputně. "A vyjet si s Arnoštem někam na výlet! Nebo ho můžeš vozit do školy. Koupíš mu nové hračky, oblečení, šlapací autíčko…"
   "Kájo, nezlob se, ale ty máš pěkně bláznivé nápady!" culila se nahá kráska. Její oči mu opět předaly jasný, nekompromisní signál. "Svlékni se," zašeptala.
   "Ale…"
   "Neboj! Nikdo, ale vůbec nikdo se nic nedoví."
   "A co Arnošt?"
   "Bude papat. Málem jsem zapomněla, že jsou už čtyři hodiny. Ano, měl by jíst. Víš, Arnošt vyžaduje teplé jídlo, rohlíky ho vůbec nezajímají. A ty půjdeš do vany. Támhle je koupelna," kývla na bílé dveře. Jemně stiskla zuby Karlovo ucho a zasyčela: "Pospěš si!"
   "Ano, lásko!" vyhrkl. A překotně začal obnažovat své měkké bledé tělo. Tereza ho pobaveně sledovala a napomenula ho, aby nezapomněl na ponožky. Poté ho doprovodila do koupelny. Zavřela za ním. A tiše zamkla…
   "Je tu tma!" protestoval mladík. "Kde najdu vypínač?"
   "Nad vanou," lhala škodolibě dívka a líně se opřela o dveře.
   "V umývadle je nějaká ruka!" zaječel najednou Karel.
   "Včera byl u nás dealer, nabízel vysavače," pravila ponurým altem hnědovláska a pak se zasmála. "To byl vtip," uklidnila spolužáka.
   Z koupelny se ozvalo Karlovo opatrné šplouchnutí do vany. A vzápětí jeho příšerný řev. Ten však (na rozdíl od šplouchání) brzy přestal.
   "Dobrou chuť, Arnošte!" popřála Tereza svému miláčkovi a spokojeně se zakřenila. Arnošt je hezké jméno pro aligátora… Vzala si láhev Four Roses a zamířila zpět na zahradu. Uklízet bude až večer.


zpět





   nahoru





   © Dita Hanousková 2002 - 07   211080627